Zpomalovač, nechcešák a zkracovač tratě. Seznamte se s mojí běžeckou společností.
Při běhání už neposlouchám hudbu. Ne proto, že bych proti ní něco měl. Umí povzbudit, odnést pozornost od námahy a udělat z obyčejného výběhu malý film. Jenže já jsem chtěl chvíli poslouchat něco jiného: vlastní hlavu.
A ta rozhodně nemlčí. Přichází s nápady, přehrává včerejšek a občas na mě pouští sabotéry. Zpomalovač. Nechcešák. Zkracovač tratě. Jenom-chodič. Silná sestava, musím říct.
Vedle nich se ale objevují i myšlenky, na které během dne nezbývá místo. Je to moje malá retrospektiva za běhu. Chvíle, jejíž soundtrack nevybral nikdo jiný.
Neberte to jako návod, že správně se běhá jedině bez hudby. Pro mě je podstatné mít kus dne, ve kterém nemusím přijímat další obsah. Jen vnímat, co už tam je. Běhání je pořád trochu moje nemesis. Ale tohle mu uznat musím.
Zpět mezi zápiskyOsobní rozvoj