Zapsat zkušenost ještě neznamená poučit se z ní. Rozdíl poznáte v každodenní práci, ne podle velikosti archivu.
„Lessons learnt? No jasně, to děláme.“ Aha. A mohl bych je vidět? Spousta firem i jednotlivců mi ukazuje, jak na konci projektu pořádají schůzky a vytvářejí archivy zkušeností. Co se povedlo. Co byl problém. Čemu se příště vyhnout. A co by se mělo dělat i jinde.
Tím jsou podle nich lessons learnt vyřešené. Jenže pouze část těchto pokladů skutečně něco změní. Na zbytek se — stejně jako na ztracenou archu z Indiana Jonese — časem zapomene a zavane ho prach.
Pokud si poznatky pouze zapíšeme do knihovny v Excelu nebo na SharePointu, která pak bobtná a bobtná, máme zatím lessons identified. Identifikované zkušenosti. Zjistili jsme, že něco šlo udělat jinak. To je důležitý krok. Ještě ale neříká, že jsme se podle toho začali chovat.
Lessons learnt jsou lekce, ze kterých jsme se skutečně poučili: promítly se do každodenní praxe, procesů nebo postupů. Rozdíl tedy neleží v názvu souboru, ale v tom, co se po jeho vytvoření změnilo.
Pro firmu, která pracuje s průběžným zlepšováním, představuje knihovna identifikovaných zkušeností doslova horu pokladů. Stačí z ní ovšem také čerpat: vybírat poznatky a převádět je do konkrétních opatření.
Teprve tehdy můžeme říct, že jsme se ze zkušenosti opravdu něco naučili. Do té doby máme dobře vedený archiv. I ten má cenu. Jen mu neříkejme změna.
Zpět mezi zápiskyProjektové řízení