Lídr je pohodlné vysvětlení úspěchu i selhání. Jenže výměna hlavního hrdiny ještě nezmění děj.
Nedávno jsem mluvil s klientem. Týmu se nedařilo plnit cíle a závěr byl rychle hotový: za všechno může vedoucí. Neumí lidi nadchnout. Nemá vizi. Nevede dost. Nevede správně. Není to Simon Sinek, ani aspoň Steve Jobs. Za co ho vlastně platíme?
Že by byl problém v procesech, zvycích, plánování nebo způsobu rozhodování? Kdepak. Takže přišel nový vedoucí. A za půl roku? Čísla stejná. Schvalování ceny totiž pořád trvalo tři týdny. Lidé stále neměli správné nástroje. A obchodní kontakty byly pořád stejně studené.
Představa, že klíč k úspěchu nebo selhání firmy drží především její vedení, má i své jméno: romance of leadership. James Meindl a jeho kolegové ji popsali v roce 1985. V obchodním tisku sledovali vzorec: čím výraznější výsledky firmy, tím větší pozornost se upíná k jejímu vedení. Daří se? Vizionářský ředitel. Hroutí se to? Selhalo vedení. Průměr? O vedení skoro ani slovo.
Lídr je zkrátka pohodlné vysvětlení. Příběh s jedním hrdinou, jedním viníkem a srozumitelnou zápletkou. Jenže takové připisování příčin může být zkreslené. Ne že by na vedení nezáleželo. Záleží. Jen to není všelék.
Zvlášť v decentralizovaných organizacích stojí za výsledkem také lidé blízko každodenní práci a prostředí, ve kterém pracují: kultura, procesy, nástroje i prostor rozhodovat. Nový vedoucí nepřepíše tyto podmínky pouhým nástupem do funkce.
Než příště někoho vyměníme, zkusme jinou otázku: co by se muselo změnit, aby měl člověk v té vedoucí židli reálnou šanci uspět? Když odpovíme, máme zadání pro změnu. Když ne, možná jen měníme hrdinu, nikoli děj.
P. S. Občas vyrazím z domu bez konzultace s holkama a je zle. Naposledy si mě cestou z Plzně lidé pletli s mimem. Podoba je, doufám, jinak pouze náhodná.
