Někdy držíme problém při životě jen proto, že jsme ho kdysi prosadili. Ani projektová brána nás nemusí zachránit.
Který projekt jste naposledy zrušili? Ne odložili. Ne dali na „on hold“. Zrušili. Většina lidí si vzpomene. Chvíli jim to ale trvá a obvykle to bylo dávno.
Barry Staw se v roce 1976 zabýval tím, proč se držíme vlastních rozhodnutí, i když se věci nevyvíjejí dobře. V jeho experimentu účastníci rozhodovali, zda přidat peníze divizi, které se nedaří. Jedni do ní původně investovali sami, druzí rozhodnutí zdědili po někom jiném.
Stejná čísla. Stejná špatná zpráva. Jen jiný vztah k minulému rozhodnutí. Ti, kteří původní investici udělali sami, měli větší tendenci pokračovat. Vězni vlastního závazku.
Průšvih někdy držíme při životě jen proto, že jsme ho kdysi prosadili. A nemusí jít pouze o projekty. Podobné situace najdeme i v soukromém životě: čím víc jsme do něčeho vložili, tím těžší je přiznat si, že další krok už nedává smysl.
Ve světě projektů nemusí být záchranou ani gate review. Bránou totiž obrazně neprochází jen projekt. Prochází jí také člověk, který ho kdysi obhájil a teď má posoudit, zda jeho vlastní rozhodnutí ještě stojí za další peníze.
Co s tím? Kritéria pro zastavení napsat dřív, než projekt začne. A do rozhodování zapojit člověka, který u původního rozhodnutí nestál. Důsledně oddělovat role — tedy pít hodně SODovky. Segregation of Duties není jen administrativní cvičení; může nám pomoci získat potřebný odstup.
Schopnost včas ukončit to, co nefunguje, patří k agilitě v praxi. Nestačí umět rychle začínat. Potřebujeme také umět přestat.
Inspirace: Staw, B. M. (1976). Knee-deep in the Big Muddy: A study of escalating commitment to a chosen course of action.
